Povolání člověka

Text k zamyšlení u příležitosti 18. neděle v mezidobí | 5. srpna 2012

Vstupní modlitba: Bože, štědrý dárce milosti, ty jsi nás stvořil, ty udržuješ náš život a vedeš nás; buď stále s námi a slyš naše prosby: obnovuj v nás a udržuj svou milost, kterou jsme od tebe přijali…

Každý člověk má nějaké povolání. Podle svých schopností a nadání se věnujeme různým činnostem. Ale existuje jedno povolání, které máme všichni společné. Odpověď, jaké je to povolání, nabízí píseň, ve které se zpívá: „Je krásné být Božím dítětem a v Bohu svého otce mít…“ Být Božím dítětem, k tomu volá Bůh každou lidskou bytost.

Co to znamená „být Božím dítětem“ nám ukazuje jeden příběh:

Jednou se mniši ptali svého opata: „Proč už na kázáních neříkáš lidem milé Boží děti?“ „Protože si tento titul nezaslouží.“ „A co udělali špatného?“ „Zjistil jsem, že poučují a úkolují Boha, jako by byl malé dítě, a poslouchají své sobecké já, jako by to byl jejich otec. Ženou se do záhuby a já je musím upozornit na to, že to má být naopak. Člověk má být před Bohem dítětem, které s láskou poslouchá, a nad svým já má vládnout jako otec, který moudře vychovává. Až se to naučí, začnu je zase oslovovat tím krásným titulem milé Boží děti. Vždyť i já, abych mohl být laskavým a moudrým otcem svým duchovním synům, musím přijmout Boha za otce a být jeho poslušným a učenlivým dítětem. Kdybych tak nečinil, neměl bych právo být vám opatem.“

Být věřícím, být Božím dítětem, respektovat Boha jako nejvyšší autoritu, je někdy těžké a vyžaduje to naši poslušnost. To je neoblíbené slovo. Někdy před ním lidé utíkají výmluvou: „Jsem svobodný a poslouchat nemusím…“ To je omyl. Svoboda znamená možnost zvolit si to, co je pro mě nejlepší. A co je pro mě nejlepší, mi dává jasně poznat jen Bůh. Kdykoli ho poslechnu, přinese mi to v konečném důsledku vždycky užitek.

A co to znamená „poslouchat“ pěkně vystihuje jeden citát. Ptali se jednoho vyléčeného alkoholika: „Jak jste se dokázal vyléčit?“ A on odpověděl: „Poznal jsem, co je špatné, a opustil jsem to a poznal jsem, co je dobré, a vykonal jsem to.“ To jistě nebylo jednoduché, ale jednoduše nám to ukazuje pravidlo pro svatý život. Poznání a konání. Poznej, co je zlé, a opusť to, poznej,co je dobré, a vykonej to.

Když nám tedy Bůh (skrze svědomí, modlitbu, Písmo, druhého člověka) něco zjeví, snažme se ho poslechnout. A budeme dětmi Bohu milými.