Povolání rybářů

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle v mezidobí | 26. ledna 2014

Asi všichni známe pohádku o zlaté rybce. Existuje však i příběh o zlatém rybáři.

Zlatý rybář stojí na břehu jezera plného špinavé vody. Nahodí a uloví rybku. Ta je z toho celá ustrašená a ptá se: „Sníš mě?“ „Ne,“ odpovídá rybář. „Tak mě prodáš?“ „Neprodám tě.“ „No a co se mnou tedy bude? „Přenesu tě do velikého krásného moře, kde můžeš navěky šťastně žit.“ „A co za to budeš chtít?“ „Mou odměnou bude radost, že jsem ti pomohl, že jsem tě zachránil.“

Asi už tušíte, že tím špinavým jezerem je náš svět. Svět poznamenaný lidskou slabostí a hříchem. Veliké krásné moře je život s Bohem. A těmi zlatými rybáři máme být my – pokřtění lidé od chvíle, kdy jsme objevili víru a radost z duchovního života.

Kardinál Špidlík řekl, že sítí, kterou se loví duše pro Boha, je modlitba. Uvádí k tomu příběh ze svého života. Jednou za ním přišla žena s trápením: „Mám syna, denně s ním mluvím o Bohu, ale on mě neposlouchá. Pořád nevěří!“ „Tak zkuste o synovi mluvit s Bohem,“ poradil paní kardinál. Trvalo to delší dobu, ale nakonec tato žena přišla a děkovala, její syn se vrátil k Bohu a ona byla zase šťastná.

Další z výbavy zlatého rybáře je návnada. Tou je dobrý život prožívaný v Boží blízkosti. Kardinál Špidlík to připomíná příkladem ruského světce Serafima Sarovského. Byl to poustevník a říká se, že v době napoleonských válek strávil tisíc nocí na velkém kameni, kde se modlil za padlé a trpící té doby. Tu k němu začali přicházet lidé z širokého okolí a prosili o modlitbu, požehnání, o radu. Přišel i profesor teologie a pohoršil se: „Co tu hledají u člověka, který nemá žádné vzdělání?“ Serafim pokorně odpověděl: „Všechno lidé ve městech mají, ale nemají vnitřní pokoj a klid. Opatřete si pokoj a budou i okolo vás tisíce posluchačů.“

Poslední co bych zmínil z výbavy rybáře je prut. Takovým prutem je pomocná ruka podaná z lásky a s láskou. Je to mocný nástroj, který může přinést veliké dobro. Jen překonat lenost či ostych a začít ho používat. V jedné obci vykonali lidé z kostela sbírku a že ji věnují někomu potřebnému. Hledali a zjistili, že nejpotřebnější je člověk, který do kostela nechodil. Není jeden z nás, ale pomůžeme mu. Přinesli mu tedy peníze. Jaké bylo jejich překvapení, když jim za nějaký čas přišel poděkovat. Nejen za dar peněz, ale také za dar víry, ke které mu jejich laskavá pomoc otevřela cestu.

Na závěr bych zmínil ještě jednu vlastnost, kterou by rybář neměl postrádat. Tou je pozornost, všímavost ke zvědavé rybce. Pro člověka nevěřícího či hledajícího totiž není vůbec lehké přijít do kostela. Zvlášť pokud zde nemá nějakého kamaráda. A právě takový člověk, který si druhého všimne, pozdraví, nabídne nové tváři uvedení do farního společenství, je veliký poklad.

Poslání rybářů lidí je veliké a vznešené. Uvádět do nového života. Ale Pán Ježíš si k tomu vyvolil prosté a slabé lidi. Mnohdy ho opustili či zapřeli, přesto jim svěřil tento úkol, který nestojí jen na schopnostech, ale také na Boží milosti. Není to lehký úkol, ale člověk na něj není nikdy sám. Je s námi vždy Kristus a celé nebe. Kéž bychom tedy byli dobrými zlatými rybáři, kteří zároveň objeví velkou radost, kterou plnění tohoto úkolu přináší.