Přijetí Božích darů

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Matky Boží, Panny Marie | 1. ledna 2012

Během uplynulého roku zazněla v médiích několikrát zpráva o situaci, kdy člověk, který potřeboval lékařskou pomoc, nejenže záchranu odmítal, ale dokonce ji napadl – a to mnohdy ne jen slovně. Jak absurdní situace, když člověk z nejrůznějších příčin, mnohdy vlivem omamných látek, nedokáže rozeznat, co je pro něho dobré.

Podobně čteme v Matoušově evangeliu tvrdá slova: „Neházejte perly před svině, nebo je nohama zašlapou, otočí se a roztrhají vás.“ Mohli bychom o tomto verši dlouze hovořit… co všechno může znamenat, snad jen jedno jeho vysvětlení: každý se snažíme, abychom nebyli těmi, kteří nejen, že záchranu nepoznají, ale dokonce se postaví proti svému Zachránci.

I když se to zdá být nemyslitelné, ruku na srdce, kolikrát se to děje v našich životech. Kdy nejen, že o Boží pomoc nestojíme, ale mnohdy svým životem a postoji svého Zachránce urážíme a stavíme se proti němu. Ale on stále trpělivě čeká a touží k nám přijít. Ví o všem, co prožívá naše nitro. Zná všechny okolnosti, které nám brání. Představme si na jednu stranu člověka, kterého kněz na smrtelné posteli vyzpovídá a on je šťastný, že stihl ten okamžik, kdy se tady na životní pouti sám a dobrovolně mohl rozhodnout pro Krista, a smířen s Bohem umírá. Na druhou stranu si představme např. závislého kuřáka, kterému někdo vezme cigarety s tím, že mu přece chce zachránit zdraví. Jen těžko může takový kuřák prohlédnout dobrý úmysl svého bližního. A tak to Bůh i s námi nemá jednoduché.

My dnes slavíme Matku Boží Pannu Marii. Která matka by nechtěla pro své děti to nejlepší. Vždy měla zájem o to, abychom my lidé prohlédli, poznali Boží záměry a chytili se pevně Boží ruky natažené k naší záchraně. Jí svěřme všechny své snahy a předsevzetí. Kéž nám vyprosí, abychom Boží dary, které vedou k naší věčné záchraně, nejen nepošlapali, ale přijali jako to nejdůležitější v našem každodenním životě.