Smlouva v Písmu svatém

Text k zamyšlení u příležitosti 1. neděle postní | 26. února 2012

Když se někdo vydává na cestu, má mít na paměti svůj cíl. My se vydáváme na putování postní dobou, a tak si připomeňme jeho cíl: tím je oslava Ježíšovy smrti a jeho zmrtvýchvstání. Jde o oslavu Nové, věčné smlouvy, kterou s námi uzavírá Bůh a která nás vybízí: „Umři s Ježíšem tomuto světu a narodíš se pro život věčný.“ Abychom tuto smlouvu dobře chápali, máme si připomenout, co jí v dějinách spásy předcházelo. Že totiž nejde jen o nás, ale o celé dějiny církve a všechny generace Starého zákona, které směřovaly k tomu, co můžeme my dnes prožívat.

V prvním čtení jsme slyšeli o smlouvě, kterou Bůh uzavřel s Noem a jeho syny. Ti jsou zástupci celého lidstva – i nás. Bůh nám v této smlouvě slibuje důležitou věc: „Nezničím vás pro vaše hříchy.“

Pokračováním tohoto závazku nacházíme u Abrahama: „Pro tvou víru a spravedlnost rozmnožím tvé potomstvo jako hvězdy na nebi. Budou mým lidem a já budu jejich Bohem.“ A my jsme těmi hvězdami ze zaslíbení. Jsme duchovními potomky spravedlivého Abrahama. Jako on věříme v jediného, pravého, živého Boha.

Pak přichází smlouva z hory Sinaj. Poté co byli Izraelité provedeni mořem (předobraz křtu), dostávají světlo na cestu do zaslíbené země: Boží zákon – Desatero. Toto světlo je má vést ke spravedlnosti a štěstí.

Jak ale říká prorok: „Lidé si raději zamilovali tmu.“ A tak přichází proroctví Jeremiášovo o Nové smlouvě: „Hle blíží se dni, kdy s nimi uzavřu novou smlouvu. Toto je smlouva, kterou uzavřu s domem izraelským po oněch dnech, je výrok Hospodinův: Svůj zákon jim dám do nitra, vepíši jim jej do srdce. Budu jim Bohem a oni budou mým lidem.“

Proto přichází Ježíš a s ním Nová, poslední smlouva, která je napsaná jeho krví a podepsaná, legitimovaná, potvrzená jeho zmrtvýchvstáním. V ní Ježíš každému z nás říká: „Já jsem proto trpěl a umřel, aby ti mohlo být odpuštěno, abys ty mohl šťastně, věčně žít.“ To je zásadní pravda, na kterou máme myslet po celou postní dobu. Při mši svaté, křížové cestě, bolestném růženci se nechceme soustředit jen na bolest a utrpení, ale na dobro, které nám Ježíšova oběť přinesla. Chceme se radovat z odpuštění hříchů, uzdravení duše a nového života. To je dar, po kterém máme v životě toužit a kterému se máme otvírat. Tím, že si v postní době více připomínáme cenu daru nového života, roste naše vděčnost a láska k tomu, kdo ji zaplatil.

Dnešní téma nám chce připomenout: „Člověče jsi důležitý. Pánu Bohu na tobě záleží.“ Postní doba pak je příležitostí, abychom si Boží smlouvu uvědomili, poznali, co je důležité, a dali Bohu znovu svou odpověď.