Teologie sv. Pavla

Text k zamyšlení u příležitosti 14. neděle v mezidobí | 7. července 2013

Jak chápat, že Církev je tajemným tělem Krista? Sám Ježíš se nám dává poznat jako hlava těla, které tvoříme my všichni. Jen díky této skutečnosti můžeme hovořit o svatosti církve. I když víme, že jsme po dva tisíce let pěkně bolavým tělem, které by dávno zaniklo, kdyby bylo odkázáno samo na sebe.

Jsme-li ratolesti jednoho kmene, co dělat, abychom přinášeli úrodu? Pomozme si obrazem skupiny poutníků, kteří stoupají k vrcholu. Čím jsou blíže samotnému vrcholu – Kristu, stávají se bližšími i sobě navzájem. Jedině náš osobní, blízký a důvěrný vztah s Ježíšem nám může dát sílu přijmout a milovat všechny ostatní v církvi. Čím jsme blíž Kristu, máme blíž i k lidem. A platí to i obráceně. Vadí mi druzí? Není to tím, že jsem sám vzdálen od Krista? Řešením tohoto stavu nesmí být přetvářka a falešné úsměvy napravo, nalevo, ale mé spočinutí v Ježíšově blízkosti. Z tohoto pramene budou čerpat i dobré mezilidské vztahy.

Svatý Pavel nás učí, že už nežijeme pod jhem zákona. Možná si řekneme, že je to přece samozřejmé. Přesto si ale mnozí nějak podvědomě vytvářejí svou teologii, podobnou té starozákonní, kdy má na prvním místě pravidla, co se musí dodržet. Kolikrát se přímo či nepřímo dovídám, že ten či onen splnil vše, co se splnit má… a, světe div se, jedno chybí – láska k Bohu. Bůh nechce, abychom jen počítali hříchy (a nejlépe se počítají hříchy těch druhých) a plnili příkazy ze strachu před Božím trestem. Někdy se takto stane, že lze žít svůj náboženský život zcela bez Boha. Ježíš ale ukazuje, že nechce naši pyšnou bezchybnost. Chce spolupráci. Dnešní evangelium nám říká: Žij jako Boží posel. Jako jeden ze zmíněných 72 učedníků. Ježíš nemá jiné nohy, ruce a ústa, aby šel, sloužil a hlásal, než ty naše. Možná si řekneme, copak já bych byl za hlasatel, se svými hříchy? Ale Ježíš si nikdy nevybíral hotové světce. Vybíral si hříšníky, na jejichž slabosti se projevovala jeho moc. On sám je pak posvěcoval. Stačí, když budeme žít s ním.

Svatý Pavel bojoval po svém obrácení proti tomu, aby někdo nutil pohany do plnění židovského zákona. Nepotřebujeme motivaci z výčitek či hrozbu trestů. Vždyť už na počátku chtěl Bůh, aby s ním člověk v ráji zůstal na základě lásky. Tento Boží záměr ukazuje znovu Ježíš a sv. Pavel je jeho hlasatelem. I my se dnes znovu rozhodněme. Je tady obrovský potenciál Boží milosti, která se chce rozlít do našeho okolí. Boží milost je jako voda. Kdo ji hromadí pro sebe, u toho se zkazí. Kdo jí dovolí protékat dál, toho neustále očišťuje, osvěžuje a posvěcuje. Ke svatosti rosteme právě tím, že sami přijímáme Kristovo obdarování a šíříme ho dál. A právě v tom se zde v církvi navzájem povzbuzujeme a pomáháme si.