Tichá noc

Text k zamyšlení u příležitosti slavnosti Narození Páně – půlnoční (Lk 2,1-14) | 24. prosince 2018

Je to dnes přesně 200 let, kdy se poprvé zpívala koleda, která nás provází dnešní nocí – Tichá noc. Zve nás, volá nás, abychom vstali a přišli se ohřát ke svaté rodině. Podobně jako dnes, i před dvěma sty lety muselo být v kostelíku v Oberndorfu u Salzburgu chladno. A nám je jasné, že se tam lidé nešli do kostela ohřát na těle, ale na duši. Co takové ohřívání obnáší?

Ptali se staré paní, proč chodí do kostela, když se sotva pohybuje. Ona na to odpověděla: „Víte, doma je to samá nervozita a křik. Mám pocit, že tam všem už jenom zavazím. A kostel je jediné místo, kde si mohu odpočinout, kde vím, že jsem milovaná.“ „A jak to víte?“ „Protože jsem ve svém životě poznala Ježíše a jeho lásku, kterou ke mně chová.“ „A jak jste ji poznala?“ „V modlitbě. Kdykoli jsem za ním přišla se starostmi, bolestmi a trápením a odevzdala mu je, vždy jsem odcházela s pokojem a novou silou. Po setkání s ním jsem byla v duši uzdravena a povzbuzena. A čím víc v jeho blízkosti přebývám, tím jsem šťastnější. Jak by se něco takového mohlo stát, kdyby Bůh nebyl láska a kdyby mě nemiloval?“

Láska je tím nejdůležitějším pojítkem Svaté rodiny. A co je důležité, není to jen láska tří lidí, ale láska člověka a Boha. Bůh říká v Kristu: Miluji tě, a proto vstupuji do tvého světa a dávám se ti poznat způsobem, který je ti blízký.

Zamilovat si malé, krásné, čisté dítě je snadné. Každý, kdo někdy byl u postýlky malého dítěte ví, že si s ním může povídat úplně o všem. Může mu bez obav vyslovit všechny radosti, starosti a obavy svého srdce, protože ví, že malé dítě se na něj bude usmívat, ať už mu povídáme cokoli. Na rozdíl od takového dítěte se na nás Kristus nejen usmívá a láskyplně na nás pohlíží, ale také nám ve všem rozumí a může nám se vším pomoci. V tom Boží láska přesahuje tu lidskou.

A my jsme pozváni, abychom toto tajemství objevili. Abychom z bohatství (lásky, pokoje a radosti), které nám Kristus přináší, začali čerpat pro svůj život. Kéž nás množství různých vánočních tradic, pohádek a potěšení neodvede od Toho, který je ze všeho nejdůležitější. Kéž si nezapomeneme vyzvednout ten nejvzácnější dar, který nám dává sám Bůh – setkání s jeho milovaným a milujícím Synem, Ježíšem Kristem.