Udílení svátostí nemocným

Text k zamyšlení u příležitosti 5. neděle velikonoční | 6. května 2012

Komu je určena svátost nemocných? Svátost nemocných může přijmout každý věřící člověk, který se ocitá v kritickém zdravotním stavu či situaci, který se chystá na operaci nebo který trpí dlouhodobým onemocněním. Jak se slaví svátost pomazání nemocných? Podstatou obřadu  této svátosti je modlitba spojená s pomazáním čela a rukou nemocného posvěceným olejem. Jaké účinky má svátost nemocných? Svátost nemocných uděluje útěchu, pokoj a sílu a nemocného v jeho nouzi a utrpení spojuje hlubokým poutem s Kristem. Vždyť náš Pán sám na svém těle prožil náš strach a úzkosti i naše bolesti. Viz Youcat 243 – 245.

U mnohých tato svátost vede k tělesnému uzdravení. A chce-li si Bůh někoho povolat k sobě, dává mu v této svátosti sílu ke všem tělesným i duševním zápasům na jeho poslední cestě. Nemohl-li se nemocný vyzpovídat, působí svátost nemocných také odpuštění hříchů.

Žijeme v době, kdy se hodně spěchá. Často chceme či musíme stihnout mnoho věcí, a tak nám zbývá málo času na osobní setkání s druhými lidmi. Kolikrát se přistihneme, že jim voláme či je navštěvujeme, jen když sami něco potřebujeme. Abychom zavolali někomu jen tak, že ho máme rádi a chceme ho potěšit, to se vytrácí. A nejohroženější skupinou, na kterou máme nejméně času, jsou nemocní. Pokud se o ně nemusíme starat, protože jsou součástí naší domácnosti, často ani nevíme že kolem nás jsou. Kdy jsem naposledy navštívil nějakého nemocného jen tak, abych ho potěšil a povzbudil? Abych mu připomněl, že ho mám rád? Návštěva nemocných je jedním z důležitých projevů křesťanské lásky, o které hovořilo dnešní druhé čtení –  1 Jan 3,18-24. Neměla by být jen setkáním, kde nemocného politujeme, ale měla by být spojena s modlitbou, ve které nemocného povzbudíme.

Jako v každém povolání, i v kněžství jsou některé úkoly náročnější a některé příjemnější. A k té druhé skupině patří mnohdy návštěvy nemocných. Málokde se kněz setká s takovým vděkem a láskou, jako u nemocných. Často je pro kněze právě taková návštěva povzbuzením, i když jsou i situace, kdy člověk o návštěvu kněze z nejrůznějších příčin nemá zájem. Jako pohlazení zní slova takové babičky, která se po svatém přijímání začne usmívat a šťastně děkuje Pánu Ježíši za to, že k ní přišel. Takovou víru a lásku k eucharistickému Kristu bych přál prožívat každému. Ať už se modlíte s nemocným nebo ho poprosíte, aby se na nějaký úmysl modlil, vždy to přinese veliké požehnání. Modlitba nemocných má obrovskou sílu, protože je spojena s obětí a utrpením. Nemocní tvoří nesmírně důležitou součást církevního společenství.

Existuje ale také zažitý blud, že návštěva kněze je předzvěst poslední cesty člověka. Přitom právě modlitby kněze jsou zde zaměřeny k prosbě o uzdravení a o pomoc při snášení nemoci a nakonec nemocného určitě povzbudí. I když je nemocný ve vážném stavu a třeba nekomunikuje, je třeba zavolat kněze, který se modlí, aby nemocný nezůstal bez svátostné pomoci v nejtěžších chvílích svého života.

Pozvat kněze se svátostmi, znamená pozvat Krista. Kněz nabízí nemocnému tři svátosti, které mu mohou pomoci. Svátost smíření, svátost pomazání nemocných a svátost eucharistie. Nemocný přijímá ty svátosti, které jsou pro něj v dané chvíli aktuální. Svátost eucharistie mohou nemocným přinášet i pověření laici a je moc dobré, když se tak děje.

Někdy se lidé ptají, co připravit k takové návštěvě nemocného.Pokud jde o svaté přijímání doma mimo mši, připraví se na vhodný stůl bílý ubrus, svíčky a kříž. Je vhodné nachystat i sklenici čisté vody na zapití svatého přijímání. Pokud je to možné, měl by se dodržet hodinový eucharistický půst od jídla, ale ten se pro nemocného dá zkrátit.

Mezi skutky křesťanské lásky patří navštěvování a modlitba s nemocnými. Milovat nemocné a sloužit jim, je jako milovat Krista a sloužit jemu.

Jak říkal svatý Benedikt: „Péče o nemocné musí být povýšena nade všecko: Má se jim sloužit tak, jako by to skutečně byl Kristus sám.“ Kdo slouží nemocnému jako Kristu, dostane také od Krista odměnu.