Věda a technika

Text k zamyšlení u příležitosti 15. neděle v mezidobí | 10. července 2011

Už při stvoření (jak čteme v knize Genesis) vyslal Bůh člověka s úkolem: „Ploďte a množte se a naplňte zemi… podmaňte si ji…“ Ale tento významný projev nadvlády člověka nad stvořením se neobejde bez potřeby respektování základních mravních měřítek.

Člověk pak zemi všemožně zdokonaloval a využíval veškeré její bohatství. V posledním staletí pak vidíme, že nejsilněji ovlivnila tvář naší země věda a technika. Je věda a technika dobrá? Možná nám tato otázka přijde zbytečná. Kde bychom bez vědy a techniky byli! Náš život by byl nepředstavitelně těžký. Kolik práce a starostí nám technika ušetřila, kolik nemocí věda vymýtila…

Každá mince má však dvě strany. Naše planeta je díky vědeckotechnickému rozvoji stále méně bezpečná. Za posledních sto let jsme vyvinuli zbraně a zařízení, které by ji mohly zlikvidovat během několika hodin.

Proto církev o vědě a pokroku říká: je to dobrá věc, je důležité je rozvíjet, ale podmínkou rozvoje je zodpovědnost a dodržování mravního řádu. Naše moc a schopnosti narůstají, ale bez zodpovědnosti, spravedlnosti a dobra jsou nám velkým nebezpečím.

Když jel člověk na povozu taženým oslíkem, musel být opatrný, aby nedošlo k úrazu. O kolik musí být člověk opatrnější, když se řítí moderním vozem. Technika se úžasným způsobem rozvinula, ale prohloubila se i zodpovědnost člověka? Dokud lidé vyráběli primitivní nástroje, mohli způsobit malou škodu. Dnes umíme vyrobit téměř cokoli, a úměrně s tím by měla narůstat i naše zodpovědnost. Problém je, že se tak neděje.

Podobně je tomu ve vzdělání. Rostou nároky na celkový rozhled, ale v oblasti víry zůstává tolik dospělých na úrovní předškoláka. Lidstvo jako celek je schopnější, ale je i zralejší?

Na začátku minulého (dvacátého) století existovala naděje, že se pomocí vědy a techniky lidé zbaví utrpení a bolesti. Nebude hlad, nedostatek, války, budou za nás pracovat stroje a my budeme šťastní. Věda a technika nám to umožní. Odvážní vzdělanci se těšili, jak pokrok nahradí církev a rozum zvítězí nad náboženstvím, které nazývali „opiem lidstva“. Uběhlo sto let a my vidíme, jak to dopadlo. Přišly dvě největší světové války, společnost bez Boha vehnala miliony lidí do chudoby a bídy. A platí to stále. Ani vědecké poznání ani technické úspěchy nepomohly lidstvu jako celku k lepším vztahům a všeobecnému štěstí. A čím jsou lidé od Boha vzdálenější, tím je situace horší.

Co s tím můžeme dělat? Co s tím mohu udělat já? Většina z nás nezasáhne do vědy, ani nebudeme průmyslovými magnáty, abychom přímo ovlivnili svět vědy a techniky. Přesto jsme lidmi, kteří svými postoji a názory utvářejí společnost, vychovávají děti a mládež.

Je třeba říci světu, že zodpovědnost a morálka nejsou cizí ba dokonce hanebné výrazy… že desatero není k omezování člověka, ale darem Boží dobroty.

Ba co víc, dříve než začneme druhým ukazovat směr, nechejme se sami proměnit, protože naše věrohodnost stojí a padá na důvěrném vztahu s Kristem… není to vztah s historickou osobností, s dobrým člověkem, s politickým vůdcem, ale s Kristem přítomným, živým a vzkříšeným. Jen on dá smysl našemu snažení (pak také i bádání a pokroku), jen on může dát záruku, že nejdeme do slepé uličky.