Vezmi svůj kříž a následuj mě

Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí | 13. září 2015

Člověk má tendenci svůj život zabezpečit, dosáhnout klidu, jistoty či úspěchu. Ale ne vždy tomu je tak, jak bychom si přáli. Mnohdy přijde něco, co nečekáme. Taková rána přišla i na Petra s předpovědí utrpení. Nesmíme se mu divit, bylo těžké se smířit s Božím plánem spásy. Není lehké trpět a ještě žít s vědomím, že to s námi Bůh myslí dobře. To chce opravdu velkou víru.

V jednom příběhu se hovoří o učenci, který byl slepý, ochrnulý a celé tělo mu pokrývali boláky. Jednou ho chtěli žáci vynést z jeho polorozbořeného domu. Řekl jim: „Nejprve vyneste z domu všechny věci, protože, dokud jsem zde já, dům nespadne.“ Vynesli tedy nábytek a až nakonec lůžko s učencem. A v tu chvíli se dům zřítil. Jeho žáci to viděli a zeptali se: „Rabi, když jsi tak dokonale spravedlivý člověk, že nad tebou Bůh drží ochranou ruku, proč tě potkalo všechno toto trápení?“ Odpověděl: „Mohu si za ně sám. Jednou jsem jel na oslu, který byl obtěžkán jídlem a pitím. Tu jsem potkal chromého, slepého muže, který mě prosil o něco k snědku. Řekl jsem mu, ať chvíli počká, že mu vyberu něco ze svých zásob. Ale než jsem to nachystal, ten muž zemřel. Padl jsem na zem a zvolal: Kéž mé oči, které neměly hned slitování s tímto mužem, oslepnou, kéž mé ruce a nohy, které neměly hned slitování s tímto mužem, ochrnou. A má mysl se neupokojila, dokud jsem nedodal: Kéž je celé mé tělo pokryto boláky.“ Tu mu žáci řekli: „Běda nám, že tě takto vidíme.“ Ale on jim odpověděl „Běda mi, kdybyste mě takto neviděli.“

V tomto příběhu můžeme nalézt dvojí aktuální poučení: Někdy jsme v pokušení konat jen dobro, které se nám hodí, a to tempem, které nám vyhovuje. Ale jsou okolnosti, které nám posílá do cesty Bůh, abychom posloužili ihned a bez otálení. Když se nám to ovšem podaří, nejen že můžeme žít bez výčitek a šťastněji, ale jednou také uslyšíme větu: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří, pro mne jste udělali.“

Druhá myšlenka, která je pro nás k zamyšlení, se skrývá v závěru příběhu: Je lépe za své hříchy trpět zde na tomto světě než na věčnosti. Duchovní kříže, tělesné nemoci, životní strasti mají velikou cenu, když je prožíváme ve spojení s Ježíšem. Když mu je nabídneme, když je neseme spolu s ním. Neznělo to lákavě Petrovi, nezní to ani nám. Ale co nic nestojí, za nic nestojí.

Když jsme dnes tady, abychom děkovali a prosili za úrodu, úspěch a zabezpečení, jsme zároveň v pokušení říci: „Bože, udělej to tak, abychom byli spokojení.“ Ale mnohem lepší bude říci: „Bože, udělej to, co je pro nás nejlepší. A to víš jen ty sám. Dej nám to správné poznání, abychom se nepachtili po věcech zbytečných, ale využili čas k tomu, co je skutečně důležité a dobré.“

Mějme tedy oči i srdce otevřené pro ty, kterým můžeme posloužit. Někdy to mohou být i naše vlastní děti, kterým máme ukázat cestu ke spáse. Buďme ochotni přijmout i těžké chvíle, které můžeme a máme prožít ve spojení s Ježíšem.