Vstoupit do milosrdenství

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční | 8. dubna 2018

Dnes vrcholí velikonoční oktáv, čili osm dní slavení Ježíšova vítězství nad smrtí a hříchem. Tento den – druhá neděle velikonoční je svátkem Božího milosrdenství, který v roce 2000 ustanovil sv. Jan Pavel II. a který se stal o pět let později dnem jeho odchodu na věčnost. Zemřel v sobotu večer při slavení vigilie dnešní slavnosti.

Prožili jsme nyní mnoho slavných dní, Květnou nedělí jsme vstoupili do Svatého týdne, ten pak vyvrcholil Velikonočním triduem, důležitá pro nás byla večerní mše svatá Zeleného čtvrtku (i když někteří ještě putovali do Olomouce, aby slavili dopolední mši svatou se všemi kněžími diecéze), pak velkopáteční obřady (které jsou připomínkou Ježíšova ukřižování, i když se při nich neslaví mše svatá), potom nejslavnější mše v roce – velikonoční vigilie (v sobotu večer) a konečně nedělní slavnost Zmrtvýchvstání. A tam jsme se dozvěděli, že by se tato slavnost měla slavit po celý oktáv. Možná nejednoho napadlo, jestli to už není příliš… každý den v kostele? Zvláště pro rodiny s dětmi to může být náročné. Vypravit se s celou rodinou nebo se u malých dětí vystřídat. Proč tomu tak je? Proč kněz vybízí k takovému setkání, proč vybízí k účasti na adoraci (požehnání, adorační den), proč se připravují aktivity pro děti, aby mohli danou liturgickou dobu prožít s nějakou pěknou motivací, proč jsme vybízeni se ještě ke všemu sejít k modlitbě ve společenství (maminky, otcové, terciáři, mladí…)? Knězi je svěřena farnost, aby se za ni modlil, aby jí zprostředkoval setkání s Bohem, učil ji a vedl k Bohu.

V loňském roce zemřel mezinárodně uznávaný český dirigent Jiří Bělohlávek. Mezi jeho velké úkoly připadl také jeden nenápadný, kdy ho vyzvali, aby se studenty konzervatoře vytvořil těleso, které vystoupí na prestižním festivalu Pražské jaro. Tento úkol přijal, ale dal si podmínku. Se studenty odjedeme z Prahy na místo, kde nebudou žádné diskotéky, hospody a obchody, kde je nebude nic rozptylovat a budou se moci plně soustředit jen na tuto práci. A podařilo se.

I my tvoříme umělecké dílo svého života. A ruku na srdce, zvláště v dnešní době vidíme, kolik vlivů, a to doslova negativních či destruktivních, na nás dennodenně působí. A právě proto jsme vyzýváni, abychom denně z tohoto „vlaku vystoupili“ alespoň na chvíli. A čím větší je hluk světa, tím větší důraz dali na „ticho“, které nám umožní uslyšet Boha, na čas, který strávíme v jeho uzdravující blízkosti. A zde je nám jasné, že to nebude fungovat, když si na něj vzpomeneme jednou týdně nebo když přijdeme jednou za rok ke svátostem.

Dnešní svátek Božího milosrdenství nám to připomíná. Co je to milosrdenství? Nejde jen o připomínku, že Bůh touží odpustit i tomu největšímu hříšníkovi. Že na nás čeká ve svátosti smíření nebo že se jeho odpuštění budeme dovolávat na začátku mše svaté. Jde o připomenutí Boží lásky, která nás touží denně obnovovat, o Boží náruč, do které máme jako jeho oddané děti vstupovat. Tam můžeme nacházet smysl svého života, tam všechno naše počínání najde svůj smysl, správné pořadí hodnot. Tam se budeme stávat stále krásnějším Božím uměleckým dílem.