Výchova svědomí

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle velikonoční | 22. dubna 2012

Výchova svědomí – že je toto téma důležité a potřebné, poznáváme při pohledu na svět, ve kterém žijeme a také ze svátosti smíření. Stále je mnoho lidí, kteří mají pocit, že nemají žádné hříchy a že jejich život je v naprostém pořádku. A to, že mnozí kolem nich trpí a jsou nešťastní, už je nezajímá. Jejich svědomí je vážně nemocné ne-li zcela umrtvené.

Mít zdravé svědomí je přitom tak důležité. Jeho význam bychom mohli přirovnat ke kompasu, který navádí lodě do přístavu. Když se porouchá, končí to blouděním a často i ztroskotáním. Svědomí je, jako všechny důležité a složité věci, velmi citlivé na zacházení. Snadno ho můžeme pokazit a těžko se potom dává do pořádku. Naše svědomí kazí zvláště špatný příklad rodičů, vychovatelů, autorit, které jsou pro nás důležité. Dále mu škodí, když život nemá řád a když se dobrovolně vystavujeme pokušení, špatní kamarádi a nevzdělanost. Posledním hřebíkem do rakve jsou pro svědomí naše zlozvyky a neřesti, naše lhostejnost a pohodlnost. Není divu, že když je svědomí dlouhodobě vystavené zlu, přestane nám správně radit. Náš život se pak ocitá v nebezpečí zbloudění a často končí krachem. Člověk bez svědomí ničí život sobě i druhým. Proto je důležité se o svědomí starat a udržovat ho v dobrém, zdravém stavu.

Katechismus k tomu říká: Svědomí prospívá osvojení si Písma a učením církve (KKC 1783), je posilováno dary Ducha svatého. K mravní výchově hodně pomáhá modlitba a rady moudrých osob (KKC 1788). Výchova svědomí je celoživotní úkol. Moudrá výchova učí ctnostem, chrání před strachem, léčí člověka ze sobectví a z pýchy, z pocitů viny a plodí pokoj v srdci (KKC 1784).

Existují tři prameny pro zdravé svědomí. Druhé čtení nám připomíná, že pro svědomí jsou důležité dvě věci – znát Boží zákon (přikázání) a znát Krista.

Znát Boží zákon nejen z negativního pohledu – co všechno nesmím, ale hlavně z toho pozitivního – co všechno mám dělat, aby tady po mně něco dobrého zůstalo, abych nežil zbytečně, aby na mě jednou lidé s láskou a vděčností vzpomínali a já se s Bohem radoval z dobře prožitého života.

A druhá věc – znát Krista. Nejen jak žil, ale hlavně, co pro mě vykonal. Znát Krista jako milujícího Beránka, který se nechal zabít místo mne. Který přijímá tresty a rozdává odpuštění. Který je viditelným znamením lásky Boží k člověku, jak se o tom vypráví v jednom příběhu.

Před křížem stály malé děti a ptaly se lidí, proč tam ten člověk visí. Šel kolem marxista-leninista a říká dětem: „Jo, toho znám moc dobře. To je tmář. V jeho jménu církev zotročila lidstvo. Je to zakladatel největší zločinecké organizace, ještě dva tisíce let po smrti nás tady straší.“ „No a proč tam visí?“ „Protože si to zaslouží!“ vykřikne nenávistně. V tu chvíli si děti řekly: „Ten člověk ho nemá rád a tak ho pomlouvá.“ A ptaly se dál. Měly štěstí, protože k nim přišel učitel dějepisu a říkal: „To je moc významný člověk, který změnil dějiny náboženství, narodil se před dvěma tisíci roky, žil v Palestině, jeho hlavní myšlenky jsou zaznamenány v Novém zákoně…“ Mluvil dlouho a děti si pomyslely: „Mluví chytře, ale jen proto, aby zakryl, že ve skutečnosti ho moc nezná.“ Nakonec ke kříži přijde babička a se slzami v očích dá ke kříži kytičku, políbí korpus a modlí se. Děti ji pozorují a ptají se: „Paní, proč tam ten člověk visí?“ A babička odpoví: „Protože nás má rád.“ A vysloví to s takovým citem a láskou, že ji děti okamžitě uvěří. Ta jediná zná Krista. Neví možná, kdy přesně žil a co všechno ovlivnil, ale žije s jasným vědomím toho, co pro ni udělal. Její postoj je nejlepší odpovědí na otázku kdo to na tom kříži je.

Poznání, co mohu dělat dobrého a co pro mne Kristus vykonal, jsou nejlepší pomocníci a vychovatelé svědomí. Nejen že mu pomáhají se zorientovat, ale také mu poskytují vnitřní sílu, motivaci usilovat o růst v pravdě a lásce.

Nakonec je tu ještě třetí pramen zdravého svědomí, a to je svátost smíření. Působí na svědomí jako vláha na vzácnou rostlinu. Je-li pravidelná a častá, rostlina roste, krásní a přináší dobré plody. Pokud se zanedbá, rostlina chřadne a umírá. Stejně jako naše svědomí. Kéž se nám všem daří uchovat naše svědomí zdravé. Kéž se nám daří být dobrým příkladem i pro děti a vnoučata.