Zjevení Janovo

Text k zamyšlení u příležitosti 2. neděle velikonoční | 7. dubna 2013

Po celou dobu velikonoční nás budou ve druhém čtení provázet úryvky z knihy Zjevení. Tato kniha je nazývána také Apokalypsa. Co to slovo znamená? Slovo apokalypsis se dá přeložit jako zjevení či odhalení. Tato podobná slova se dají vnímat dvěma velmi rozdílnými způsoby.

Jak vnímat knihu Zjevení? Pokud překládáme slovo apokalypsis jako zjevení, můžeme ho vykládat ve smyslu: Bůh zjevil, ukázal Janovi symbolické obrazy, které jsou poselstvím pro pronásledované křesťany jeho doby a dnes jim nemáme přikládat zvláštní hodnotu. Zastánci tohoto názoru vycházejí z toho, že kniha byla napsána jako dopis k předčítání při liturgii křesťanům, kteří se s autorem osobně znali. Obrazům, které Jan líčí, tehdejší křesťané dobře rozuměli a chápali jejich skrytý význam (například šelma s číslem 666 byl císař; nevěstka svádějící národy – římská říše; drak je označení pro satana, který stojí v pozadí všech bojů proti Kristu a jeho lidu atd.). Kniha vystihuje dobu kdy vznikla a přináší povzbuzení křesťanům, kteří trpěli pronásledováním císaře Nerona a Domiciána.

Oproti tomuto názoru stojí lidé, kteří zdůrazňují druhou možnost chápání překladu – apokalypsis jako odhalení. Kniha odhaluje, co se má v budoucnu stát. A v obrazech Apokalypsy vidí soudobé události (například koně, které dští oheň a síru, považují za obraz tanků; hvězda jménem Pelyněk, která otrávila vody, na které dopadla, je vnímána jako předpověď ukrajinského Černobylu; v dočasném vítězství šelmy, které jsou všichni nuceni se klanět, vidí konzumní způsob života a požitkářství, kterému se lidé oddávají; ve znamení šelmy, která označí lidi číslem, vidí platební karty, mobilní telefony…). Nebezpečí tohoto způsobu vnímání Apokalypsy je v tom, že někdo může vytrhnout její obrazy z kontextu a vyložit je zjednodušeně. To se stalo například svědkům Jehovovým, kteří hlásali, že jen oni tvoří oněch 144 000 vyvolených, o kterých Apokalypsa říká, že budou na konci světa zachráněni. To byla mocná pobídka pro získávání stoupenců, ale jen do té doby, než se jejich počet přes tuto hranici přehoupl a konec světa nenastal.

Ať už jednotlivá vidění vykládáme v čase minulém či přítomném, pro všechny generace platí obecné poselství, které kniha přináší a jemuž je potřeba věnovat pozornost: Apokalypsa nás varuje před různými podobami zla, učí nás bdělosti a dodává radostnou jistotu: kdo se drží Krista a zachovává mu věrnost, nemusí se bát. Žijeme ve světě, kde působí zlý duch. Kde se zdá, že zlo a nespravedlnost někdy vítězí. Ale Kristus je mocnější a silnější než jakékoli zlo. Ti, kdo mu uvěří a věrně mu přes všechna pronásledování slouží, se dočkají Jeho pomoci, vítězství a odměny. Žádné zlo nebude trvat věčně a každá nespravedlnost bude potrestána. A to nejen na konci světa, ale už při osobním soudu ve chvíli, kdy zemřeme a setkáme se osobně s Kristem.

Kniha Zjevení v závěru ujišťuje, že ke stromu života vstoupí jen ti, kdo si vyprali roucha, na rozdíl od těch, kdo konali nepravosti. Vyprané roucho je duše očištěná křtem a svátostí smíření. Písmo o ní říká: oblékla se v Krista, stala se mu podobnou. Proto i tato neděle Božího milosrdenství vybízí (jak řekl před časem i papež František): „I kdyby naše hříchy byly rudé jako šarlat, Boží láska je učiní bílými jako padlý sníh. Bůh se nikdy neunaví nám odpouštět. Problém občas je, že my se unavíme a neprosíme za odpuštění.“ Pro ty, kdo si nechají šat své duše vybílit, bude i smrt vysvobození. Kéž se to týká nás všech.