Božská ctnost lásky

Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí | 4. listopadu 2012

Co je to láska? Básník odpoví že mocná, rozmarná čarodějka, která z nešťastných dělá šťastné, ale někdy také ze šťastných nešťastné. Biolog řekne, že je to chemická reakce. Teolog řekne že je to ctnost – schopnost trvale a pohotově konat dobro, které vede ke štěstí milovaného a že tato ctnost má svůj původ v Bohu.

V dějinách se pojem láska vysvětloval různým způsobem. Řečtí filosofové používali pojem erós. Touha, vášeň po dosažení uspokojení, která je do člověka vložena, a on je jí veden či hnán… Tato touha se mohla týkat fyzického, ale také duchovního uspokojení. Člověk mohl toužit po druhém člověku, ale také po vítězství, úspěchu. A vrcholem této vášnivé touhy byla filosofia – láska k vědění (moudrosti).

Židé o lásce smýšleli v rovině vztahů. Nikde ve Starém zákoně se nehovoří o Bohu jako o lásce, ale Bůh se zjevuje jako Otec vyvoleného národa. Miluje lidi a pečuje o ně jako o své děti – vede je a vychovává. Trestá je, aby je odvrátil od hříchu a žehná jim, aby odměnil jejich věrnost. Láska pak je napodobování tohoto postoje.

V křesťanství se v Novém Zákoně používá pojem agapé – láska, která chce štěstí druhého. Milovat znamená poznávat, co je pro bližního nejvyšším dobrem. Učinit ho šťastným pro život časný i věčný. Vrcholným vzorem této lásky je Ježíš, který dává svůj život za každého z nás.

Dnes je slovo láska pojem, který znamená pro každého něco jiného. Někomu se při jeho vyslovení vybaví tělesné sblížení, pro jiného je nejvyšším projevem lásky přátelství či odpuštění, další si vzpomene na obětavou pomoc či službu. Ano, láska má více rozměrů a způsobů prožívání. Papež Benedikt XVI. ve své encyklice Bůh je láska říká, že různé způsoby lásky se nemají oddělovat, ale mají se doplňovat a navzájem zušlechťovat. Erós a agapé mají v našem životě spolupracovat

Erós je jako žízeň, která nás vede k hledání pramene, který by odpověděl na naši touhu po štěstí. Hledáme životního partnera, ke kterému bychom přilnuli, přátele, se kterými bychom vytvářeli vztahy, hledáme i věčný zdroj lásky a štěstí – Boha. Agapé je radost z toho, že můžeme druhým nabídnout své síly a zkušenosti, obohatit je a pomoci jim, učinit je šťastnými. Oba tyto rozměry lásky se v našem životě mají prolínat a doplňovat. Agapé pak vede Erós, aby se ve fyzické oblasti oddal jedinému životnímu partnerovi pro dobro jeho, pro dobro rodiny, která má vzniknout, pro dobro dětí, které se mají narodit.

Milovat máme Boha, bližního i sebe. Každý den mysleme na to, že Bůh miluje zcela osobně nás i naše bližní. Jeho láska je na vzdálenost jediné modlitby. Když přijde noc, není to proto, že by slunce přestalo svítit, ale proto, že se země odvrátila. Podobně je tomu s člověkem. Když máme pocit že nás láska míjí a schází nám, neznamená to, že na nás Bůh zapomněl a že nás nemiluje. To jen my jsme odvrácení od jeho lásky a je třeba se k ní navrátit. Láska je dar, pro který jsme byli stvořeni. Bez ní je člověk nešťastný. Naopak největší radostí je z tohoto pramene čerpat a přivést k němu i ostatní.