Jak milovat nepřátele

Text k zamyšlení u příležitosti svátku sv. Štěpána (Mt 10,17-22) | 26. prosince 2017

Hned po Slavnosti Narození Páně slavíme svátek prvního mučedníka svatého Štěpána, o kterém jsme slyšeli v prvním čtení. Jeho víra a moudrost vzbudila u nepřátel takovou zuřivost, že ho začali kamenovat. V tu chvíli se mu dostává útěchy, vidí Boží slávu a projevuje neuvěřitelnou lásku a mírnost, když se ve chvíli své mučednické smrti modlí se za své nepřátele. V Ježíše věří, a co je důležité, následuje jeho příkladu i v té nejtěžší životní zkoušce. Projevuje mimořádnou křesťanskou zralost.

Jeho postoj je hodný obdivu, ale když podle něho chceme jednat v každodenním životě, vzbuzuje otázku: „Je možné milovat nepřátele?“ Při hledání odpovědi se můžeme zamyslet nad citátem Alfreda Plummera: „Odplácet zlým za dobré je ďábelské; odplácet dobrým dobré je lidské; odplácet zlé dobrým je božské.“

Láska k nepřátelům, k lidem, kteří nás jakkoli nenávidí a přejí nám zlo, není v lidských silách. Je Božím darem. A kdykoli se setkáme s nepřátelstvím, můžeme zjistit, do jaké míry jsme tento dar už přijali. Do jaké míry jsme se už stali skutečnými Božími dětmi. Kde k tomu brát sílu?

Někteří rodiče vychovávají své děti k určité dravosti a sebestřednosti, aby prý v tomto světě obstály. Ani křesťan nemůže být někým, kdo stojí někde v koutě, nebrání se a nechá si všechno líbit. Ale hrozí zde velké nebezpečí. Chceme-li obstát v dnešním světě a nestát se vlky, musíme se dívat na Krista, který Boží milosrdenství ztělesňuje, a u něho čerpat sílu. Není jiná cesta. Řekli jsme si, že Bůh je pramenem lásky. Stejně tak je i učitelem milosrdenství. A každý z nás může být jeho nositelem. Není to snadné, ale je to nesmírně záslužné. Pro toho, kdo miluje a odpouští i pro všechny kdo to vidí.

Písmo svaté říká, že svědkem Štěpánovy mučednické smrti byl apoštol Pavel. Schvaloval toto násilí, ale možná právě zde je počátek jeho obrácení ke Kristu.

Blahoslavení, kdo milují a neptají se, jestli je jejich láska opětována, kdo dávají lásku ne těm, kdo si ji zaslouží, ale těm, kdo ji potřebují. Láska je vzácný lék, kterým máme uzdravovat svět. A kdo potřebuje víc lásky než ten, kdo beze stopy lásky žije v nenávisti?

Milovat nepřátele není přirozené. Je to nadpřirozená schopnost, která je korunou svatosti. A dnešní svátek nás vybízí, abychom si ji vyprošovali, aby byla ozdobou našeho každodenního života. Kéž se nám to daří.