Plody fíkovníku

Text k zamyšlení u příležitosti 3. neděle postní | 28. února 2016

Tři roky stál strom bez plodů. Číslo tři má v židovství bohatou symboliku. Nás může zaujmout, že nejméně tři osoby tvoří židovský náboženský soud a když se ukážou na nebi tři hvězdy, končí šabat. V našem příběhu tak můžeme spatřit tuto symboliku: tři neplodné roky jsou jako tři soudci, kteří rozhodli o osudu neplodného stromu. Jsou jako tři hvězdy, které vyšly na nebi a ukončily slavnost, při které byl strom chráněn. Všichni se ptají: „Jak jsi sloužil Bohu? Jak jsi ho oslavoval? Jak jsi splnil poslání, se kterým tě poslal na zem?“ Tvůj čas se naplnil a přichází konec. Proč by měl zabírat místo, kdo nenese žádané plody. Nastala chvíle, kdy budou vyvozeny důsledky z planého života. Je rozhodnuto. Ale tu přichází vinař a prosí o jeden rok navíc. A Pán se slitovává. Ukazuje své milosrdenství a dává stromu ještě jednu šanci.

Asi všichni rozumíme tomu, že fíkovník je symbolem našeho života. Ale zatímco fíkovníku trvá celý rok, než může vydat své plody, my můžeme přinášet dobré ovoce každý den. To je veliký dar, který od Boha máme.

Jsou různé oblasti ve kterých může náš život přinášet dobré plody. Vzdělání, modlitba, dobré skutky, odpuštění. To jsou asi ty nejdůležitější. Jak se prohloubilo mé poznání Pána, jak upřímná a pozorná byla má modlitba, kolik dobra jsem vykonal a kolika lidem odpustil za poslední tři roky, dny, hodiny či minuty? Kolik času ještě potřebuji, abych dal do pořádku to, co jsem pokazil či zanedbal? Zkusme se nad tím zamyslet.

Fíkovník na vinici měl svůj význam. Dával v horkých dnech vinaři nesmírně cenný stín. I my, aniž bychom se nějak zvlášť snažili, přinášíme nějaký užitek. Často lidé říkají: „Vždyť nejsem špatný.“ Ale nedělat zlo nestačí. Dnešní evangelium nás vybízí, abychom byli aktivní v konání dobra. Abychom přinášeli užitek podle svého nadání, postavení, svých charismat. Každý jsme něčím mimořádný a tím máme obohacovat svět. Máme přinášet plody, které často nemůže přinést nikdo jiný. Jaké plody tedy může a má přinášet právě můj život? Pro inspiraci nahlédněme do katechismu, ve kterém se uvádějí skutky tělesného a duchovního milosrdenství. Měli bychom je znát a také dle možností konat.

Skutky tělesného milosrdenství: Sytit hladové, napájet žíznivé, do domu přijímat pocestné, odívat chudé, navštěvovat nemocné, osvobozovat zajaté, pohřbívat mrtvé.

Skutky duchovního milosrdenství: Napomínat hřešící, učit nevědomé, dobře radit pochybujícím, těšit zarmoucené, trpělivě snášet křivdy, ochotně odpouštět ubližujícím, modlit se za živé i za mrtvé.

Abychom mohli přinášet plody, jsou nám velkou pomocí právě společenství. Vztah s Bohem může růst, když se sejdeme s podobně smýšlejícími k modlitbě, četbě Písma svatého, ke sdělování svých zkušeností s vírou, ke společné radosti z Ježíšovy blízkosti. Toto není něco navíc, jde o životní styl každého pokřtěného, jak jsme slyšeli v dopise otce arcibiskupa.

Co z těchto věcí mohu udělat běhen tří minut? Co během tří dní? Kolik dobra stihnu přinést za tři roky? Žádný čas, který promarníme, se nám nevrátí. Nebude letos už druhá postní doba. Ale pokud začneme hned, může to být pořádná úroda dobra. Kéž se nám to zdaří.