Zacheus

Text k zamyšlení u příležitosti 31. neděle v mezidobí (Lk 19,1-10) | 30. října 2016

Jedno staré přísloví říká: „Příležitost dělá zloděje.“ Ale v životě to může být i naopak. Příležitost může udělat z muže s pověstí zloděje člověka spořádaného a velkorysého. Tak to stojí v dnešním evangeliu.

Ježíš vešel do Jericha, procházel jím a budil pozornost. Lidé věděli, že před branami města uzdravil slepého žebráka a chtěli ho vidět. A mezi nimi byl i Zacheus. Jeho jméno znamená v překladu „čistý“ či „nevinný“. Je malé postavy, a tak jako malý kluk vyleze na strom a snaží se spatřit Ježíše. A ten se u něj zastaví.

„Zachee, pojď rychle dolů…“ Ne ve smyslu: „Konečně jsem tě dopadl,“ ale „Dost ses načekal této chvíle, chci ti pomoci, a to hned.“

„Dnes musím…“ Ježíš neříká: „Dnes chci,“ nebo: „Zasloužíš si, abych k tobě přišel.“ Konstatuje: „Dnes musím zůstat v tvém domě.“ Není to moje přání nebo tvoje zásluha, je to Boží vůle. Kolikrát se v životě ptáme, jestli dát někomu druhému šanci. Zda s ním mít trpělivost a projevit shovívavost, nebo naopak zachovat přísnost a udržovat si odstup. A dnešní evangelium nám nabízí odpověď: „Když nevíte, jaký zaujmout postoj k hříšnému člověku, proste o vnuknutí Ducha Svatého. Hledejte Boží vůli.“ K tomu je třeba se osvobodit od hněvu, falešného soucitu nebo lhostejnosti. Pak se ponořme do modlitby a prosme, aby Duch Svatý vedl naše myšlenky, slova i skutky a dal nám sílu udělat to, co chce Bůh.

„Zůstat v tvém domě…“ Ježíš jde do domu Zachea, i když je kolem mnoho jiných lidí, kteří by ho rádi pozvali k sobě. Ze všech hodných a spravedlivých lidí, kteří by si jeho návštěvu jistě zasloužili, si vybral toho, který ji nejvíc potřeboval. Je to pro nás výzva: Nabídněme svůj čas, svou pozornost nejen těm, kteří si naši pozornost zaslouží, ale i těm, kteří nás potřebují. A zde je nutné nezapomenout také na sebe. I my jsme těmi potřebnými, kteří potřebují přijmout pozvání. Ten, který nás zve, je Bůh. Častou výmluvou je, že jsme už unavení (na modlitbu nebo ke slavení mše svaté). Ale on nám přece nabízí, abychom si u něho odpočinuli.

„Vešel jako host k hříšníkovi!“ Dostáváme se k jádru dnešního evangelia. Jméno Zacheus znamená „čistý, nevinný“. Na první pohled žije jako hříšník, ale v jeho srdci je dobro, které lze probudit k životu. A takový je každý člověk. Nikdo se nenarodí bez schopnosti milovat a konat dobro. Ale v mnohých lidech se tato schopnost nerozvine tak, jak by mohla. A bez pomoci druhých se to nezmění. A přitom stačí málo. Trocha pozornosti, zájmu, úcty, lásky a času změní Zachea v nového člověka.

Evangelium nás tedy vybízí: Buďme jako Ježíš. Dávejme druhým příležitost, aby se mohli stávat lepšími lidmi (věnujme jim svůj čas, pozornost, úctu, lásku, jako Ježíš Zacheovi). A na druhou stranu dávejme i sobě příležitost stát se lepšími, více Božími. Buďme i jako Zacheus. Otvírejme své domovy Kristu, aby k nám mohl přijít a přinést nám spásu. Dovolme mu, aby dobro, které v sobě neseme, probouzel k životu.