Dávejte, co je císařovo, císaři, a co je Boží, Bohu
Text k zamyšlení u příležitosti 29. neděle v mezidobí (Mt 22,15-21) | 22. října 2017
„Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.“ Tak zní první přikázání Desatera, které židé po staletí milovali, ctili a zachovávali. A pak přišli římští císaři, kteří o sobě tvrdili, že jsou božskými zástupci na této zemi. To bylo pro židy rouhání. Platit daň císaři, který se stavěl na roveň Bohu, znamenalo uznat jeho moc a svým způsobem tak porušit první přikázání. Byl to citlivý náboženský i politický problém. A tak je otázka farizeů nebezpečnou pastí. Poruší Ježíš první přikázání Desatera, nebo se postaví proti římským okupantům? Když poruší Desatero, není to prorok, když se postaví proti císaři, čeká ho zatčení a možná smrt. Co z toho si Ježíš zvolí?
Odvádějme Bohu, co mu náleží
Text k zamyšlení u příležitosti 27. neděle v mezidobí (Mt 21,33-43) | 8. října 2017
Evangelium hovoří o představitelích židovského národa, kterým byl svěřen poklad pravé víry v jediného živého Boha. Ale oni si tuto víru přivlastnili a uzavřeli ji do hradeb náboženských předpisů. Místo aby byla plodná a přinášela světu radost a spásu, stala se nástrojem potěšení jen pro vyvolené. A kdokoli se snažil to změnit, se zlou se potázal. Dokonce i sám Boží Syn.
Pokračujeme v Božím díle
Text k zamyšlení u příležitosti 25. neděle v mezidobí (Mt 20,1-16) | 24. září 2017
V roce 2014, přesně před třemi lety, jsme zde rozebírali stejný úryvek evangelia. Jeho prvotní výpověď jsme si probrali i v pátek s dětmi. Odměna v tomto případě není výsledkem naší práce, našich zásluh. Je darem dobrého Boha. Je projevem jeho lásky k těm, kteří jsou ochotni jeho dar přijmout. A naše úsilí naše práce na jeho vinici? Je odpovědí na jeho lásku. Podívejme se dnes ale z trochu jiného úhlu.
Odpuštění dluhu
Text k zamyšlení u příležitosti 24. neděle v mezidobí (Mt 18,21-35) | 17. září 2017
V rámci oslav výročí zjevení Panny Marie ve Fatimě, zazněla krásná myšlenka, o Mariině novodobém prorockém úkolu. Proč přichází připomínat Bohem zjevené pravdy? Bůh nás obdaroval svobodnou vůlí. Chce naše svobodné rozhodnutí. Ví ale, že jsme schopni se zahubit, proto nás doprovází, připomíná a očekává s otevřenou náručí.
Už jsme si mnohokrát řekli, že je třeba Boha nejdříve milovat a až na základě tohoto vztahu naplňovat jeho přikázání. Jak bychom také nenaplnili očekávání milované bytosti? Někdo by si ale řekl: „Když Bůh potřebuje mé svobodné rozhodnutí, mou lásku, tak proč mě stále k něčemu nutí? Počkám, až se mi bude chtít, až mě to bude bavit… a budeme všichni spokojeni. On i já.“
Shodnout se a prosit
Text k zamyšlení u příležitosti 23. neděle v mezidobí (Mt 18,15-20) | 10. září 2017
Včera jsme na ministrantské pouti měli mši svatou s budoucím pomocným biskupem otcem Josefem Nuzíkem, který při promluvě mimo jiné srovnával roli herce a ministranta. Zatímco takový herec po představení sundá svůj kostým a žije svůj osobní život, ministrant pověšením svého ministrantského oblečení na věšák nepřestává být ministrantem. I dále doma či ve škole zůstává Božím služebníkem a pomocníkem – misionářem dneška. Obdobně jsme to prožívali s ministranty i scholou na prázdninovém soustředění, kdy jsme se připravovali být „světlem pro tento svět“. A podobně jako u ministrantů či scholy to můžeme říci i o každém, kdo je křesťanem. I když je v dnešní době velkým pokušením nechat své „křesťanství“ vysvlečené někde u kostela a po týdnu nebo jiné době ho přijít jaksi oprášit, my máme být křesťany sedm dní v týdnu, čtyřiadvacet hodin denně.
Ponoření do hlubin
Text k zamyšlení u příležitosti 21. neděle v mezidobí (Mt 16,13-20) | 27. srpna 2017
Lidé rádi zdolávají různé výzvy. Vystoupali na nejvyšší hory, přešli nejrozpálenější pouště, zdolali oba póly a pokouší se zdolávat i hlubiny moře. Guinessova kniha rekordů uvádí, že do největší hloubky se dokázal v egyptském Dahabu ponořit Ahmed Gamal Gabr, a hodnota jeho rekordu je 332,35 metrů. Ponor do této hloubky trval 12 minut a návrat nad hladinu, kvůli dekompresi, 15 hodin. Trénovat na to musel čtyři roky. Je to pozoruhodný výkon. Ale když si uvědomíme, že oceán dosahuje hloubky až jedenácti kilometrů, musíme se před tímto živlem sklonit a přiznat si, že jeho pokoření je nad naše síly.
Spasitel celého světa
Text k zamyšlení u příležitosti 20. neděle v mezidobí (Mt 15,21-28) | 20. srpna 2017
Jeden profesor měl přednášku na téma: Iesous Christos Theanthropos, Ježíš Kristus Bohočlověk. V jejím závěru vyzval studenty, aby vypsali z Bible situace, ve kterých se projevuje Ježíšovo lidství a ve kterých se zjevuje jeho božství. Mezi projevy Ježíšova lidství zařadili studenti to, že Ježíš jedl a pil, modlil se, plakal nad Lazarem, potil se krví v Getsemanské zahradě… Jako projev jeho Božství označili různé zázraky, zvláště pak jeho zmrtvýchvstání. Při diskuzi pak přišlo i na úryvek o kananejské ženě, která prosí o pomoc pro svou dceru. Někteří studenti soudili, že zde Ježíš jednal na základě své lidské přirozenosti. Argumentovali vznesením otázky: „Jak by mohl milující Bůh jednat tak tvrdě a necitlivě? Jak by mohl tu nebohou ženu odmítat slovy: „Není správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům?“
Bůh s námi
Text k zamyšlení u příležitosti 19. neděle v mezidobí (Mt 14,22-33) | 13. srpna 2017
Jak v úryvku starozákonního čtení, tak v evangeliu slyšíme o víře v Boha, který je s námi. V hlučném světě, který nás neustále obklopuje nějakými podněty, čekáme, že i Bůh promluví pronikavým hlasem. Ale Bůh není ani v zemětřesení či vichřici, je v šumu jemného vánku. A právě toto je důvod, aby i Ježíš odešel a o samotě se modlil. To chtěl ostatně udělat už před velkým zázrakem nasycení zástupu, ale příchozí mu to neumožnili, činí to tedy nyní. Učedníky posílá napřed. Celý příspěvek
Setkání s Boží mocí a láskou
Text k zamyšlení u příležitosti svátku Proměnění Páně (Mt 17,1-9) | 6. srpna 2017
Jan Maria Vianney v jednom ze svých kázání hovoří o modlitbě: Člověk má krásný úkol a poslání: modlit se a milovat. Modlete se tedy a milujte, v tom spočívá štěstí člověka na zemi. Modlitba není nic jiného než sjednocení s Bohem. Kdo má srdce čisté a spojené s Bohem, cítí v sobě balzám, sladkost, která ho naplňuje rozkoší; obklopuje ho podivuhodné světlo. V tomto důvěrném sjednocení jsou Bůh a duše jako dva dohromady slité kusy vosku; nelze je už rozdělit. Byli bychom si zasloužili, abychom se nesměli modlit. Ale Bůh nám ve své dobrotě dovolil, abychom s ním rozmlouvali. Naše modlitba je kadidlem, které přijímá s největším zalíbením. Děti moje, vaše srdce je sice malé, ale modlitba ho rozšiřuje a činí ho schopným milovat Boha. Modlitba nám dává předtuchu nebe, sestupuje k nám kousek ráje. Nikdy nás neponechá bez sladkosti; vylévá se do duše jako med a osladí všechno. Strasti se při dobré modlitbě rozplynou jako sníh na slunci. (z katechezí svatého faráře arského o modlitbě)
Najít a získat poklad
Text k zamyšlení u příležitosti 17. neděle v mezidobí (Mt 13,44-52) | 30. července 2017
Co nám říká podobenství evangelia o pokladu v poli, cenné perle, síti, která vyloví z moře všechno možné, a učitelích, jež mají vynášet věci nové i staré? Abychom to dobře pochopili, je potřeba postupně vysvětlit všechny jeho části. Co je to nebeské království? Nebeské království je již nyní všude tam, kam může vstoupit Boží pravda a láska. My se ho účastníme každodenním prožíváním víry, ve které přijímáme Boha za svého krále.
Videoklip písně Kráčí
do soutěže
Velehradská kamera 2013
Vítězný příspěvek
v soutěži
Velehradská kamera 2012
Nové komentáře